Obsah

 

Co vše najdete v muzeu
 
( čerpáno z Bručánovských listů – autorem tvůrce muzea Jaroslav Vitner )
 
 
 
Nejprve chci říci, že zde najdete spoustu exponátů, písemnosti a fotografie, takže pokud nezapomenete brýle a nebudete pospíchat k obědu, vytvořili jste si první předpoklad pro shlédnutí expozice a části písemností. A hlavně zde naleznete trpělivé posluchače pro své vzpomínky nebo naopak vypravěče k doplnění prohlížených materiálů a exponátů. Takže v hezkém prostředí a podmanivé hudbě můžete strávit příjemné dopoledne a oživit si jednak svoji paměť a rovněž vzpomínky na kamarády a krásné chvíle Vašeho dětství.
Začneme však od počátku. Vchodové dveře jsou původní, podařilo se nám je zachránit, opravit, natřít a též zvýraznit jejich krásu. Okno nade dveřmi již zachránit nešlo, tak je tam nové, vlastnoručně zhotovené a osazené. Hned napravo při vstupu najdete část obrazů z bývalé hospody u Křížků, kam jsem ještě chodil já a kde se mi vždy líbila hlavně vytrína s cenami fotbalistů. Dvě trofeje pak jistě najdete uvnitř muzea. Jsou to obrazy z výčepu, část první promítačky ( osvětlovací komora ) s osvětlením filmu pomoci elektrického oblouku. Pod nimi naleznete bubínky na pražení žita a starý kamenný mlýn na viku. Nalevo jsou obrázky Hředel a některých usedlostí z dávné i nedávné historie. Naproti ve skříni je ukázka dříve používaného nářadí truhlářského, obuvnického, zámečnického, a elektromateriálu na rozvody, ovládání a jištění, které by si asi stěží dovolil dnes někdo namontovat. Vlevo je též polička s knihami, které je možno si nezávazně vypůjčit nebo vzít.
Při vstupu do bývalé třídy, dnes však bohužel moderními dveřmi ( nezapadají do celkové atmosféry ) Vás překvapí rozsáhlý prostor místnosti muzea, jenž je osvícen starodávnými a vkusnými lustry, proti Vám vlevo dominuje starodávný kostelní orloj nad nímž vlaje vlajka Junáka Hředle, čelně proti vám se nachází obdivuhodná a krásná vyřezávaná skříň, napravo dominuje chmelový štok na sloupu a celý prostor je vyplněn exponáty až zrak přechází.
Až se vzpamatujete z prvního zážitku, začneme s prohlídkou vpravo. Hned vedle na stěně jsou krásné fotografie částí obce a vedle je mapa zdejšího prvního osídlení Hředel, která zůstala spolu ze čtyřmi exponáty jedinou vzpomínkou na bývalé snažení p. Nachmana a které věnoval muzeu pan Kuna. Vystavené nálezy dosahují ctihodného stáří cca 6000 let a jsou krásné. Jsou zde i ukázky všech druhů otisků v opuce a další, jako žraločí trus, valoun z bílého písku, oblázky používané jako zátěž při naložení masa a dalšími. Rovněž je vystaven náramek z místního dostupného materiálu a to švartny. Zde jsou též tyto písemnosti o vzniku obce, stavbě kostela a archeologických nálezech. Dále jsou zde dochované divadelní hry bývalého divadelního spolku a stručný přehled historických místních událostí. Pro váš přehled uvádím vždy popis přiložený v muzeu k jednotlivým expozicím.
 
 
V polici v knihovně najdete veškeré dosud dostupné písemnosti a knihy o Hředlích, Rakovníku a okolí a též zajímavosti z celých Čech. Uvedené knihy si lze po domluvě s vedoucím na určitý čas zapůjčit domů.
Na rohu knihovny pak již můžete spatřit některé exponáty jako formy, baterky, mincíře, zátkovačku a spoustu dalších drobných věcí. Za rohem na stěně pak spatříte krásný kočárový postroj a pod ním opět fotografie Hředel. Je zde prvá fotografie Hředel z Lánu od lesa a obraz Džbánu od pana Sajnera někdy z roku 1924. Na stolku pod nimi naleznete staré číslo Květů s povídáním o Hředlích. Napravo pak je pracovní koutek vedoucího muzea. Vedle postroje pak jsou cepy, kosa, chmelové tyčky, chomout na krávu, lopata na dávání chleba do pece, rozsívka a další. Pod nimi jsou odstředivky na mléko, máselnice a vedle stříkačka na chmel. Vedle u regálu jsou pak pícháky, kačena na drátek, nůžky – no prostě všechny propriety na natahování drátu. Rovněž tam stojí vytahovák, jímž se vytahovaly tyče chmelové ( cca r. 1915).
Dále pak je zde různé náčiní jako žabky na podřezávání chmele, svěrka na tahání chmele, část rumpálu ze sušárny chmele, různé druhy hřebů, veverek, háků na žoky a jiné. Hlavně pak chmelové věrtele, které vám popíši podrobněji.
Věrtel zvaný též čtvrtka, udávaný buď slovy nebo ¼ něměcky Viertel, je staré označení nejen pro dutou míru pro sypké látky, ale i pro míru plošnou, jejíž velikost byla odvozena z velikosti plochy oseté osivem o objemu jednoho věrtele. Byla čtvrtinou větší jednotky zvané strych, česky též korec o objemu okolo 100 litrů. Věrtel byl ale často chápán jako samostatná kubická jednotka. Do zavedení metrické soustavy v Rakousku – Uhersku v roce 1876 měl strych objem 93,587 litrů a věrtel tudíž 23,25 litru. Jeho velikost dokonce kolísala podle místa v 16. – 18. století od 77,54 l do 140,38 litru. Pravděpodobně od roku 1876 se začal užívat věrtel o objemu 25 litrů, jak o tom vypovídají chmelové známky s označením ¼ hl., nebo dvojnásobku ½ hl. chmele či údaji 25 nebo 50. Na dřevěných věrtelích je označení 25 litrů a vyražený cejch, který označuje kontrolu objemu každé čtyři roky a značku cejchaře. V pozdější době se začal užívat věrtel o objemu 30 litrů. Proč k tomuto přechodu a kdy k němu došlo není nikde uvedeno.
Materiálem k výrobě věrtelů bylo dřevo, později černý plech a poslední věrtele byly zhotoveny z pozinkovaného plechu. Vystaven je v našem muzeu i vzácně dochovaný dvojvěrtel, , jichž bylo poskrovnu a málo se používaly, neboť námaha při vysýpání byla velká a u míry byly většinou ženy. Při 25 – 50 – 100 česáčích na míru a jejich průměru 12 věrtelů / prac. se jednalo o vysypání až 1200 čtvrtek o váze cca 8-10kg. Takže se jednalo o věru pěkný výkon. Proto u některých měr si museli načesané věrtele vysýpat samotní česáči. U používaného dvojvěrtele pak byl počet sice nižší ale zato byla zapotřebí větší námahy na jejich vysýpání a ne každý česáč měl přidělený koš na česání tohoto množství. Námaha byla s přenášením větší, ale z důvodu úspory času byl opravdu hlavně šikovnými trhačkami využíván. Kdo nezažil a koho nepotkalo toto období, nemůže pochopit, že nebyl čas ani k jídlu, chodilo se pomalu ještě za tmy, česalo se déle do večera i když už ani míra nebyla a chmel se nechával na druhý den, stěží byl čas si odběhnout. Ale ta vzájemná přítomnost až 100 lidí na jednom místě navozovala neskutečnou a neopakovatelnou atmosféru. U věrtelů a žoků a dalšího zařízení, které přišlo do styku s načesaným chmelem nebylo zapotřebí žádné ošetřování, natírání nebo konzervování. Lupulinový prášek je totiž ideální pro konzervaci a úspěšně odpuzuje brouky, plísně a rez, což je léty vyzkoušeno.
Na chmelovém sloupu v rohu pak najdete kruh míry se žokem, do kterého se vysýpal načesaný, odměřený chmel. Vedle pak je koš na věrtel, který sloužil k zachycení vedle napadaného chmele při jeho sypání do věrtele. Chmel byl sypán z přidavaček, nůší nebo košíku. Dobrá míra byla s čepečkem nad věrtelem, chmel se lehce zmáčknul a vysypal do žoku zavěšeném na kruhu. Po 25 věrtelích provedla obsluha míry výměnu žoku. Naplněný zavázala a připravila k odvozu. Na žoky se nesmělo sedat, aby nedošlo k zapaření chmele. Míra se přesouvala stále k česáčům. Dobu přesunu vlastně určoval poslední česáč, neboť pro odvoz potahem musela být již chmelnice bez štoků. Při zajištění špatně načesaného chmele byl tento vysypán vedle míry na plachtu a česáč jej musel přebrat. To však byla hanba pro každého přistiženého. Za každý věrtel pak česáči dostávali chmelové známky, plíšky, nebo plechy, papírky a jejich velký počet na krku či špendlíku ukazoval na správného trhana.

3. 5. 2021

Dočasná změna otevírací doby JEDNOTA COOP KRUPÁ

AktualityZobrazit více

3. 5. 2021

POUTNÍ MŠE SVATÁ

AktualityZobrazit více

3. - 19. 5. 2021

Informace o výsledné kalkulaci Vodného a stočného za rok 2020

Úřední deskaZobrazit více

3. - 19. 5. 2021

Informace o výsledné kalkulaci Vodného a stočného za rok 2020

Úřední deskaZobrazit více

26. 4. 2021

Prvomájová jízda veteránů

AktualityZobrazit více