Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Kostel sv. Gotharda
KRUPÁ je zemědělská obec, která je doložena od 15. století pod původním názvem Kostelec. Zanikla za třicetileté války, načež byla znovu vybudována. Jižně od obce na místě původní návsi se nachází zbarokizovaný kostel sv. Gotharda se zachovalým gotickým zdivem. O tomto kostelu vypravuje pověst, že ho původně chtěli mít obyvatelé Krupé uprostřed obce. Navezli stavivo, vykopali základy a zedníci se pustili do práce. Ale přihodila se divná věc. Všechno co zedníci přes den postavili, do rána ze vsi zmizelo a bylo nalezeno na návrší za obcí - na místě, kde kostel dnes stojí. V kostelní věži svatogothardského kostela visí dva zvony. O nich se vypravuje, že prý se sami rozezní, hrozí-li válka, mor nebo jiná živelná pohroma. Tak prý se stalo, že jednou, když se nad okolní krajinou přihnala temná mračna, věštící zkázonosné krupobití, rozezněly se svatogothardské zvony tak silně a zlověstně, že se mračna začala pozvolna trhat a rozplývat, až se po čase rozehnala úplně. Tak krupské zvony zabránily jisté pohromě a snad i hladomoru. Jeden zvon je z roku 1566 a druhý z roku 1592.
Kostel není přístupný veřejnosti.
Pověst o půlnoční mši
Zvony prý také vyzváněly samy od sebe téměř každou noc v týdnu před a po svatogodhardské pouti. Krupský kostelník chtěl přijít onomu záhadnému zvonění na kloub, a tak se jedné noci vypravil tajně do kostela, aby se podíval na ony tajemné zvoníky. Aby byl chráněm před temnými silami a zlými duchy, zavěsil si před odchodem z domova na krk klokočový růženec, pokropil se svěcenou vodou, vzal do jedné ruky lucernu a do druhé posvěcenou křídu. Vykročil z domu a již z dálky viděl, že kostelní věž je osvětlena. Zastavil se před dveřmi, vzal za kliku a chystal se vystoupit na schody vedoucí ke zvonici ve věži. Dveře však byly zamčené. To kostelníka zarazilo. Po chvíli si však dodal odvahy, odemkl je a jal se stoupat na věž. Větším zvonem vyzváněl biskup s mitrou na hlavě, zatímco menším zvonil mnich v černé kutně. Kostelník na ten výjev hleděl s vytřeštěnýma očima a ani si neuvědomil, že zvony rázem stichly. Než mu došlo co se děje, biskup s mnichem zmizeli a zvonice se položila do černé tmy. Jak se kostelník tehdy dostal domů, ani sám nevěděl. Prodělaná hrůza mu vysadila vysokou horečku, takže musel na několik dní ulehnout do postele. O svém nočním zážitku se svěřil panu farářovi až po mnoha letech na smrtelné loži.
Vedle kostelíka svatého Gotharda stávala myslivna. Její obyvatelé nikdy nezapomněli zúčastnit se bohoslužeb u svatého Gotharda a do kostela vyrazili ihned, jak je zvony ohlásily. Kdysi v adventu rozezvučely se zvony od sv. Gotharda a probudily lesníka i jeho ženu. Ti si mysleli, že vyzvánějí na ranní pobožnost, proto vstali a vypravili se do kostela. Jeho okna byla jasně ozářena a zevnitř byla slyšet hudba varhan. Po svém zvyku stoupal lesník po schodech na kůr a jeho žena zmířila do kostelní lavice.
Asi v polovině schodiště se lesník potkal s neznámým knězem v třírohém klobouku, který mu dával rukou znamení, aby se vrátil. Lesník poslechl a vrátil se dolů do kostelní lodi. Dole u dveří se potkal se svou ženou, která se tvářila velmi vyděšeně. Na jeho otázku, proč už z kostela odchází, jenom ukázala rukou do lodi. Lesník tam pohlédl a uviděl všechny lavice zaplněné bíle oděnými lidskými postavami. Všechny postavy seděly obráceny zády k oltáři, u něhož sloužil mši neznámý kněz v černém rouchu. V jedné z postav poznala paní lesní svou zemřelou tetu, která jí dávala znamení, aby ihned z kostela odešla. Sotva se obrátili, přistoupila k nim jiná postava, která se zdála být paninou dávno zemřelou neteří. Ta vystrčila ji i lesníka ze dveří kostela, nařídila jim, aby se neohlíželi a cestou přes hřbitov za sebe házeli jednotlivé části oděvu. Mladí manželé se zachovali podle její rady a pospíchali ke hřbitovním vratům, sotva jim nohy stačily. Když vykročili ze hřbitova, zaslechli jak pomocný v Krupé odtrubuje jednu hodinu po půlnoci.
